Sebepožkozování

19. dubna 2016 v 19:33 | Smookie1 |  Ze života
Dobře, abych nějak rozumně začala. O tomhle tématu už chci napsat opravdu dlouho, ale za poslední měsíc nějak nebyl čas. Myslím, že tenhle článek by si mělo přečíst co nejvíce lidí, aby pochopili, že sebepožkozování nemá opravdu žádný význam.

Abych tak nějak začala z vlastní zkušenosti...

Musím se přiznat, že i já měla párkrát sklony k sebepožkozování. A důvod? No, abych řekla pravdu, když se podívám zpět tak jsou to kurevsky pi*até důvody. První dův byl kluk. Panebože jak jsem se mohla řezat kvůli kluka? Bylo to tak, že když mě nechal můj bývalý přítel byla jsem celkem v háji. Tento kluk mi z toho pomohl a já byla zase na nějakou dobu šťastná. Byli jsme opravdu skvělí kamarádi, mohla jsem mu říct vše a veděla jsem, že to u něj zůstane v bezpečí. Ale jak už to tak bývá zase se to muselo posrat. Jemu něco přelétlo přes hlavu a začal být na mě dost hnusný, začal mě ignorovat a pak mě posral do háje. A já byla zase na začátku. Se slzama v očích mě nenapadlo nic jiného než vzít tu žiletku a zkusit jaké to vlastně je. Dost to bolelo, ale v ten moment jsem měla pocit, že je to ta správná věc. OMYL. Už je to nějakých 5 měsíců a já tam pořád mám na kůži viditelné D.

Když jsem to udělala podruhé byly příčinou prášky. Aby jste si nemysleli... Já trpím silnými alergiemi a toto co beru jsou nějaké sklidňujíci prášky. Ale když jsem si přečetla příbalový leták a přečetla jsem si vedlejší účinky dost jsem se viděsila. "Můžete trpět silnými depresemi, nebo mániodepresivními stavy." V tom momentě jsem se nad tím jen mávla rukou. Jenže když na to došlo a já si ten prášek musela vzít mému tělu sice pomohl, ale tyto vedlejší účinky se staly skutečností. Z ničeho nic když jsem otevřela galerii fotek jsem začala bulet jak malá. Vzpomínky. A hlavně vzpomínky na jednoho kamaráda, které mě opravdu srazily dolů. Samozdřejmě jsem ani pořádně nebyla při smyslech, když jsem se zase pořezala. Když jsem se ráno probudila nechápala jsem, co jsem to sakra udělala. Jen jsem se dívala na svoji ruku a nechápala.

Potom jsem to udělala ještě jednou. Ale tento důvod vám tady nechci vypisovat, protože je soukromý. Jen jeden člověk to ví a u něj to taky zůstane.

Ale nemyslete si, že mi to vyšlo bez povšimnutí mých řezných ran na ruce. Jednou mě táta chytl za ruku. Já měla krátký rukáv a on se na mě díval s vyděšeným pohledem. "Co to je?" A sakra... Co teď? Nějakou rychlou výmluvu. "To byl kocour tati." Táta se opětzaraženě podíval. "Tohle ti nemohl udělat kocour." Já se na tátu podívala s vážným výrazem a řekla jsem ¨"Hrála jsem si s Muffem, ale on měl drápy, takže to schytala moje ruka." Táta tomu uvěřil. Nedokážu si představit, co by dělal, kdyby se dozvěděl, že to nebyl můj kocour, ale žiletka.

A co z toho vlastně plyne pro vás?
Nač dělat tyto zbytečné věci, když existuje tolik jiných možností. Třeba jít si zaběhat, nebo třeba vyžrat celou ledničku, ale ne dělat takové sračky. Já se z toho už vzpamatovala a teď se snažím pomáhat lidem a vysvětlit jim, že je to zbytečné se sebepožkozovat. Co vám z toho budete mít? Maximálně jizvy na celý život. A pokud i vy znáte někoho takového pokuste se mu být oporou. Často takové věci vznikají z toho, že lidé dusí své problémy v sobě a nechtějí se svěřit, což je podle mě velká chyba. Kdyby se třeba svěřili byť jen kamarádovi, o něco by se jim ulevilo a dokázali by najít nějaké společné řešení.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sárči Sárči | Web | 26. července 2016 v 21:16 | Reagovat

súhlasím :) aj keď som to aj ja kedysi robila :) no podla mna niesom jedina :)

2 Alice Alice | Web | 7. března 2017 v 14:05 | Reagovat

Souhlas největší! Dobře napsané!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama