Chci psát, ale nejde to.

14. listopadu 2015 v 19:41 | Smookie1 |  Ze života
Ahojky všichni. Vím, že se Vám pokaždé za toto omlouvám, ale ten čas ani chuť tam opravdu nejsou. Už jen teď opravdu pořádně nevím o čem psát. Celkem nic se neudálo, tedy až na floorbalový turnaj. Už jako od 7. třídy jsem byla vybrána do školního kola floorbalu. Postoupili jsme dál, ale bohužel jsme v tomto dalším kole vypadli. Ale nevadí, že jsme nevyhráli. S holkama jsme si to moc užili. Sice pro mě to byl už poslední rok, kdy jsem si takovýto turnaj mohla užít, ale holky budou mít příležitost ještě příští rok, tam jim věřím, že to tam rozbalí a vyhrají! Jinak mě tento rok ještě čeká pár turnajů ve volejbalu. Na což se taky těším. V prosinci bude Vánoční turnaj na který se velmi těším.


Když už jsem zmínila slovo "Vánoční" tak jsem si uvědomila, že Vánoce se rychle blíží. A když si uvědomím, že jsme je s rodinou slavili před chvilkou a už jsou zase tady, nemůžu tomu prostě uvěřit. Začala jsem chodit na brigádu, abych konečně mohla rodičům koupit něco pořádného. Zrovna dneska jsem se byla prosím po nákupáku a už mám přesně rozmyslené co komu koupím. I když to nebude zrovna nejlevnější a podle mých propočtů mě Vánoce výjdou tak na 4000,- No, je to celkem dost, ale už teď mám skvělý pocit, že konečně budu moct rodičům vracet ty krásné dárky, které mi dávali oni, když jsem byla maličká. Nejvíc se těším až konečně začnu péct cukroví. Ale hlavně nejvíc se těším, až se sestře narodí holčička. To bude asi náš největší dáreček.

No jinak slyšeli jste novou písničku od Ewy Farné? Ta holka opravdu luxusně zametla s médii. Mě se ta písnička líbí proto, že se nestydí za to, že má nějaké to kilo navíc. Ale asobně si teda myslím, že holky, které mají kluci za co chytit jsou nejlepší, než nějaké vychrtliny. Samozdřejmě, když má holka vypracovanou pěknou postavu je to taky hezké. Ale z vlastní zkušenosti já taky nejsem žádná hubená nádhera. Taky mám nějaké to kilo navíc. Ale kluci se kterýma jsem byla to uměli vždycky ocenit. Toto mě taky naučilo vážit si sama sebe a neměnit se.


Jinak jedna otázka. Taky na Vás leze taková ta podzimní deprese? Já musím říct, že na mě celkem jo. Hlavně to, že jsem se teď pohádala se svýma 2 úžasnýma kamarádama. Chci se Vám teď tady krátce rozepsat. Mám kamaráda, který se jmenuje Filip. Poznali jsme se někdy v září. To byl ještě v pohodě. Byl hodný, milý a tak... Jeden den jsme měli jít na bruslák - Filip, můj kámoš s jeho holkou a já. Všichni se hodně dlouho známe. Jenže já dostala zaracha. Musela jsem být do půl 7 doma, takže jsem tam nemohla jít. Ale alespoň jsem přišla na zastávku, abych se sním viděla. Strašně pěkně mě obejmul a dal mi pusu. Už tohle ve mě celkem hnulo. Jenže pak se to změnilo. Už nebyl tak svělý jak předtím. Začl se chovat jak debil, začal mi lhát... Zjistila jsem to přes jeho nejlepšího kamaráda, který mi to všechno řekl. Já se na Fílu fakt dost naštvala. Protože to v čem mi lhal už přesahovalo všechny meze. Tohle co mi udělal prostě nešlo odpustit. Pak mi začal psát smsky jak ho to moc mrzí. Jenže mě to mrzelo ještě víc. Často mi volal, ale já neměla sílu na to to zvednou. Jednou jsem to zvědla a když jsem to zvedla a uslyšela jeho hlas, začala jsem brečet. Prostě mu nemůžu odpustit. Já bych tak chtěla, ale prostě to nejde. Hodně mi ublížil. Bavila jsem se o tom s tím jeho nejlepším kamarádem. Ten mě v tom podpořil. Stál na mojí straně, že to Filip už vážně přehnal.
Když už jsem si myslela, že je to za mnou zase mi začal psát a volat. Já vůbec nevěděla co dělat. Chtěl mi to vysvětlit... Jenže já to nechtěla slyšet. Měla jsem strach, že by stejně zas jen lhal.

No ale alespoň jsem se zase strašně moc sblížila s Kryštofem. O Kryštofovi jste si mohli přečíst pár hezkých článků na mém blogu. Sblížila nás Anglie, kde jsme byly pořád spolu. Bavili jsme se o všem možném. Asi nejlepší bylo když jsm házeli na lidi velmi svůdné pohledy:D. No, ale až teď jsem si pořádně uvědomila jak moc jsem ráda, že ho mám. Na Vánoce pro něj chystám menší překvapení. Myslím, že bude nadšený. A vlastně pořád nemůžu uvěřit tomu, že za půl roku to budou 3 roky, co jsme tak dobrými přáteli. Jsem ráda, že mě vždycky podrží, vyslechne a obejmě mě, když to nejvíc potřebuju. Nikdy mi ho nikdo nenahradí. A doufám, že nás nic nerozdělí. Je to ten nejůžasnjší kluk, i když mu je jen 12 a mě 15. Je to šílené, ale neskutečně si rozumíme.

Tento obrázek je nám podobný, protože oba jezdíme spolu na pennyboardech. <3


Tohle by bylo pro dnešek všechno. Vím, že článek celkem nic moc, ale budu se snažit to zlepšit. No mějte se hezky a užívejte podzim. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lukáš Fangovich Lukáš Fangovich | Web | 14. listopadu 2015 v 22:04 | Reagovat

Piš, když chceš, ne z povinnosti.
Nelezou na mě přímo podzimní deprese, ale sem tam se vyskytnou deprese docela všední, naštěstí jsou pryč, doufám.
Na cukroví se taky těším, i když bych neměl no.. :D
Na Vánoce se těším, snad už konečně bude ta chvíle kdy si udělám fakt normální chill a vypnu, víkendy na to už nestačí. :)

2 Sárči Sárči | E-mail | Web | 14. listopadu 2015 v 22:55 | Reagovat

AHOJ! to stou pesníčkov..to je párodia na meghan trainor že? :D hneď mi bola povedomá :D ináč pekná fotka s tími penyboardami..skúšali ste dakedy spraviť takú fotku? alebo máte v pláne? :)

3 Smookie Smookie | Web | 15. listopadu 2015 v 9:44 | Reagovat

[1]: no nás čeká pečení cukroví u babči. Si zase užijem:D hlavně to zdobení perníčků-,-

[2]: ano je to parodie:) A jinak takovou fotku v plánu máme:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama